Divoká

V její zahradě za plotem rostou vysloveně nevídané poklady. Třešně jak víno, divoký plevel a starý bodlák, který se jen tak nevzdává. Sladké jahůdky už se tetelí v dlaních malé Barunky, co utekla na chvíli ze světnice. Je to sice ještě malé pískle, ale velké na to, aby věděla, jak vypadají ty dobré a zralé. Ale občas sykne, když potká kopřivu. Schovanou mladou dámu ve stínu, co rukavičky nenosí a řízná je jak cep.

Sešlo se tu i nevelké shromáždění rudých tulipánů, kteří přišli jako urození gentlemani na pátou. Pohovořit o Růžence, co občas zavítá před chalupu v nakypřené sukni a zástěře od mouky. Jako každou neděli a to už je let. Na chvilenku do divočiny. Na rajs, jak říká s oblibou. Teď to kyne pod duchnou, tak jde. Všemu nechá vyrůst.

Babička ví, jak na chutě v chalupě, v zahradě a srdci. Zobnout něco k čaji, zalistovat pod stromy a bude.