Kam ho pověsím?
Mít fotografii na své zdi, to je občas řehole. A přichází ještě dřív, než začnu vrtat do zdi.
Je libo klasiku v podání krajinky v zimním hávu, portrét s perlou nebo abstrakce rudého fleku?
První věcí je dojem z prostoru. Udělám si tedy potřebný čas, abych se naladil a dokázal si představit na zdi černý rám a v něm fotku jako trám. Třeba tu z Vesce u Sobotky, kde se točil ležící, spící Jára Cimrman. Pak už vidím obraz pouze jako příběh knihy.
Než však začnu listovat, musím vědět, jaký druh četby mám rád. A tak hledám, nejprve konkrétní žánr, který mi určí nálada. Ta představuje oblíbené místo, vzpomínku nebo pocit. Někdy zkusím štěstí mimo komfortní zónu a vyberu podle obalu. Trefa! Uhodil jsem poctivě hřebíček na hlavičku.
Místo obrazů teď vidím zrcadla mých knih, které mě oslovují. A dál?
1) Hodí se obraz k nábytku, poličce a kočce? Ale no tak!
2) A co geometrie a vizuální šumy? Jak daleko budou obrazy od sebe? 10, nebo 15?
3) Má být obraz ohniskovým bodem prostoru? Do oblouku, nebo cik cak.
4) Horizontální, nebo vertikální snímek?
5) Barevný, nebo v šedém spektru?
6) Na jeden, nebo dva háčky?
7) Samotný, nebo série?
8) Na výšku, nebo na šířku, abych zvětšil, nebo zmenšil prostor?
9) A proč je zrovna nejlepší ten černý rám?
Uff! Požehnaně otázek. Chci je vůbec řešit? Ano! Protože obrazů je jak máku a vybrat ten či onen, je někdy stejně náročné jako renovace bytu. Dobře, není to stejné, ale přeci si nedám na dort jablko místo třešně. Takže rovnou jedna malá pomůcka. Fotografie bude jakýsi výhled z okna. A jde se větrat! Nejen peněženka.
Jak se říká mezi řádky: „Je levný, tak je pěkný“ a s tím zákonitě roste i sériové číslo 9099. Lehce dostupný obraz je tu a už letí zdobit nejeden obývací pokoj, masážní salón, čekárnu u zubaře či hotelovou chodbu první, druhé a třetí cenové kategorie. Síla dojmu? Auvajs!
Tady nejde o místo, kde visí, ale o počet kopií. Tak co s tím? Být smířený s auvajs, nebo počkat na ten pravý! Ten „jediný“, který řekne nejen o sobě: „Já za to stojím“. Jistě si to člověk taky někdy řekne. Je to celkem jednoduchá matematika, které se říká jedinečnost. Čím méně toho dostanu, tím více si toho vážím. Ať už je cena malá, nebo vysoká, prim hraje nedostupnost.
Šup na shop. Klik, košík a visí!
Mějte originální příběh a vyprávějte ho těm, které pustíte k sobě domů. Během těchto okamžiků se zastavíte a ukážete, kdo jste a co máte rádi. Tady přichází zrcadlení dojmu z prostoru, kde žijete. Jste to vy, pán domu. Vypravěč.
Nechť vaše zdi vypráví.
Pokud se vám článek líbil, sledujte můj profil na Instagramu a nebo udělejte radost sobě či druhým koupí fotografie na e-shopu.
Pavel Pljuskov