Bergamo

Už zavírají brány města starého. Noc ožívá a zvon si odbude svých sto. Po schodech slyší tiché kroky, až tají se jí dech. Měsíc však mlčí a neodhalí cizí tvář. Na dveře klepání,...

Je stále na očích a já ji přehlížím. Nevědomky však nebo pouhým zvykem, který jsem se naučil, bůhvíkde. Dívá se. Čeká, až ji objevím. Až usednu a promluvím. Ochutnám.